Odzvonilo právníkům v Čechách (a vůbec na celém světě)?

Nahradí právníky umělá inteligence nebo to zatím nehrozí? Případně jak nové technologie ovlivní trh právních služeb? To jsou otázky, nad kterými by se měl zamyslet každý praktikující právník a student práv.

Měl by se nad nimi zamyslet, pokud i nadále chce účtovat (nebo to má v plánu) klientům tisíce korun za hodinu za udělené právní rady.

Na téma proměny právních služeb ve světle technologického pokroku proběhly v poslední době hned dvě konference, a sice Innovative Legal Services Forum a Law FIT. Protože vstup na první z nich byl poměrně drahý, zúčastnil jsem se pouze konference Law FIT, kde se za účast nic neplatilo (holt jsem pořád student no). Ta se konala v prostorách Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze. Sice trochu off-topic, ale musím tu zmínit, že informatikům a vůbec všem technikům docela závidím jak prostory fakulty, která působí velmi moderně, tak samotný areál (nebo kampus) v Dejvicích, kde se budovy ČVUT nacházejí. Celé to prostředí působí ohromně studentsky přívětivě a příjemně, což je něco, na co student Právnické fakulty, jejíž budova za druhé světové války sloužila jako sídlo pro velitelství SS, nezná.

Ale zpátky k vyhlídkám právnického řemesla. Nabral jsem si tento, a vlastně i ten předchozí, semestr nejrůznější předměty z oblasti práva informačních technologií a začal se trochu víc zajímat o nejrůznější možné i nemožné dopady nových technologií právě na poskytování právních služeb. Zvěsti, že do několika let všechny právníky nahradí umělá inteligence mě jako někoho, kdo právo studuje a chce se jeho praktikováním třeba jednou i živit, přirozeně vyděsila.

Je pravda, že vlivem stále rostoucího technologického pokroku a robotizace je možné automatizovat stále větší množství lidské činnosti. Čím mechaničtější a málo kreativní taková činnost je, tím dříve bude (a v některých případech už skutečně je) možné ji nahradit strojem nebo programem. Zásadní otázkou proto zůstává, zda je poskytování právních služeb rovněž mechanickou a nikoli kreativní činností. Některé aspekty právních služeb, jako třeba sepisování smluv nebo rešerše judikatury či legislativy, mechanickou činností nepochybně jsou, nicméně komplexnější právní analýzy nebo vytváření strategií postupů stále notnou dávku kreativity vyžadují. Je to dáno tím, že praktikování práva, navzdory možné představě o jeho fungování, není pouhou slepou aplikací zákonné normy na skutkový stav. Tak by tomu bylo v ideálním světě. Naštěstí (i když dost možná jen naštěstí pro právníky) v takovém ideálním světě nežijeme a právní norma nikdy neobsáhne celou škálu možných skutkových okolností, které reálně mohou nastat. Zde proto vzniká prostor pro různé interpretace, které se mohou právník od právníka lišit (pozn. zpravidla platí, že co dva právníci to tři názory).

V budoucnu proto nepochybně bude docházet ke stále větší automatizaci těch aspektů právní činnosti, které z povahy jejich mechaničnosti budou moci být automatizovány. Nicméně skutečně úplné nahrazení lidského právníka (lidského ve smyslu, že je to člověk; o lidskosti právníků můžeme i nadále mít oprávněné pochybnosti) umělou inteligencí ještě bude nejspíš nějakou dobu trvat, v závislosti na tom, jak rychle bude postupovat vývoj tzv. univerzální nebo všeobecné umělé inteligence. Podle některých to bude trvat stovky let, podle jiných sice méně, ale ani podle nich se tak nestane v dohledné budoucnosti. V současné době už sice stroj dokázal překonat člověka v mnoha situacích, vždycky se tak ale stalo v některé, zpravidla velmi úzce vymezené disciplíně (např. v šachu nebo ve hře go). Dnešní umělá inteligence je proto jako autista. Geniální v jedné činnosti, třeba v matematice a logickém myšlení, ale zároveň jí chybí takový ten selský rozum, pro jehož absenci je (zatím) nepoužitelná v ostatních aspektech lidské činnosti vyjma té velmi úzce vymezené části.

Pro právníky tak v nejbližší době bude zásadní, třebaže se zatím nejspíš nemusí obávat svého úplného nahrazení strojem/programem, aby se nebránili využití nových technologií v oblasti poskytování právních služeb a naopak naučili se je efektivně při výkonu své profese využívat, protože v oblastech, ve kterých bude jejich využití možné, člověka nepochybně překonají (tak jako byl člověk dosud překonán ve všech dalších zatím zdokumentovaných případech). Není totiž vyloučeno, a naopak je to velice pravděpodobné, že těm, co tak neučiní a setrvají v zajetých kolejích, nakonec ujede vlak a to co zameškali už nedoženou (nebo, v tom horším případě, je ten pomyslný vlak semele a rozseká na kousky). To je ostatně i výstup, který jsem si odnesl ze zmíněné konference.

Správné a efektivní využívání nových technologií může konečně být prospěšné pro všechny zúčastněné. Právníkovi to ušetří čas, který by jinak musel strávit onou mechanickou, rutinní a mnohdy i nudnou činností, a místo toho se bude moci soustředit na to skutečně zajímavé (samozřejmě v rámci možností; musíte pochopit, že to co právník považuje za zajímavé by jiný mohl snadno považovat za nejsušší možnou činnost). Pro klienta to na druhé straně bude znamenat zkvalitnění a zrychlení obdržených služeb (přičemž jsem toho názoru, že toto zároveň nemusí nutně vést i k jejich výraznějšímu zlevnění; což je sice dost možná pouze zbožné přání, ale tak jako tak je dobré, abych si to i nadále myslel).

Co se tedy týče nejbližší budoucnosti poskytování právních služeb, zůstávám spíše optimistou, nicméně je a jistě nadále bude nesmírně důležité nezaspat a včas zareagovat na změny, které s sebou nové technologie přinášejí. Jedinou otázkou tak zůstává, jak překotně bude k těmto změnám docházet. Pro českého právníka může být jistou útěchou skutečnost, že nové technologie a trendy obecně se do českého prostředí dostávají v zásadě s jistým zpožděním. V neposlední řadě také jistá rigidita a nedůvěra ve vše nové, která panuje v českém právním prostředí bude nejspíš jakýkoli příliš rychlý vývoj brzdit. Rozhodně bych na to ale bezmezně nespoléhal.