E-kniha aneb způsobí Kindle čtenářskou renesanci?

Vlastně ani nevím, z jakého důvodu jsem se rozhodl čtečku knih si pořídit. Snad ze zvědavosti nebo z potřeby zkusit něco nového... V úterý jsem ji objednal, v sobotu mi byla doručena.

Přestože jsem od samého počátku, kdy čtečky elektronických knih spatřily světlo světa, k nim byl velmi skeptický, něco se ve mě nejspíš zlomilo a rozhodl jsem se jim přeci jen dát šanci. A dobře jsem udělal. Jsem opravdu příjemně překvapen tím, jak to celé funguje. Displej se skutečně podobá více tištěnému listu než zářícímu monitoru počítače či mobilu, číst je tak možné opravdu dlouho, aniž by slova a písmena po chvíli začala svévolně tančit a chovat se jako utržená ze řetězu. Sluneční svit skutečně nepůsobí žádné odlesky a je tak perfektně možné číst na denním světle, přičemž rozměry čtečky umožňují ji pohodlně schovat do kapsy a nosit s sebou tisíce knih na každém kroku.

Na druhé straně ovšem není možné čtečkou listovat, tak jako skutečnou knihou. Stejně tak není cítit tou charakteristickou vůní, jako každá nová skutečná kniha. Přesně z těchto a jim podobných důvodů jsem čtečky původně odmítal. Zůstává totiž pravdou, že přese všechny výhody a praktičnosti, které čtečka přináší, kniha je zkrátka kniha, kdežto čtečka pořád jen přístroj. Čtení knihy ve čtečce proto nepochybně ztrácí jisté kouzlo. Z mého pohledu proto čtečky stěží mohou kdy tištěné knihy zcela nahradit a kupovat je má rozhodně stále smysl. Však jen si představte knihovnu, kde namísto desítek, stovek, či tisíců knižních vazeb zaujímá pouze čestné místo na podstavci Kindle od Amazonu.

Nicméně, pominu-li tyto převážně nostalgické důvody, je čtečka skvělým nástrojem, jak znovu zažehnout vášeň pro čtení. Alespoň tedy v mém případě. Za poslední dobu toho, kromě učebnic, judikátů a odborných článků nebylo moc, co jsem přečetl. A to jsem byl dřív slušný knihomol. Dnes si ve volném čase radši pustím seriál nebo film, než abych četl beletrii. Už si ani nepamatuji, kdy naposled jsem zažil ten pocit, že se člověk nemůže od knihy odtrhnout, čte v každé volné chvíli a ve chvílích, kdy dělá něco jiného, se těší na to, až se zase bude moci vrátit ke knize. Nedávno mi ten pocit připomněla A., když mi vyprávěla, že ona jej zrovna prožívá. Myslím si, že čtečka je v tomto ohledu věc, která má potenciál znovu tuto jiskru zažehnout. Důkazem nechť je to, že ji mám ani ne dva dny a už jsem přelouskal půlku knihy, která už nějaký ten pátek visí na mém seznamu knih k přečtení.

Nejsou to ale zdaleka jen knihy, které je možné ve čtečce číst. Na výběr je také z nejrůznějších novin a periodik, které je možné si předplatit. Celé kouzlo, zdá se, funguje i v tomto případě. Zatímco čtení novinových článků na internetu se smrsklo na pouhé skenování titulků nebo maximálně na letmé zhlédnutí perexu, příjemné rozhraní čtečky mě přesvědčilo ke kompletnímu přečtení některých z nich.

Velká škoda nicméně je skutečnost, že možnost číst jak knihy, tak zmiňovaná periodika či noviny, v češtině je kvůli chybějící české lokalizaci Amazonu stále spíše omezená. Zatímco v angličtině je možné sehnat téměř jakoukoliv knihu a vybírat si člověk může z předplatného The Times, Telegraph, Prague Post, atd., sehnat zejména starší knihy v češtině je zpravidla velmi obtížné, nemluvě potom o ještě více limitovaných možnostech předplatného českých periodik ve čtečkou podporovaném formátu.

Vzato kolem a kolem, čtečkou jsem zatím skutečně nadšený, představa ohromné, majestátně vyhlížející knihovny v mém obýváku nicméně za své rozhodně nebere.